Hudební rozbor alba Tubular Bells zdroj: ABC hudební nauky od Luďka Zenkla, Tubular Bells a vlastní sluch autor: Aragorn2   Mike Oldfield a Tubular Bells jsou dnes dva neodlučitelné pojmy, asi stejně tak jako voda a život. Každý vám na otázku na prvního odpoví tím druhým a naopak. Skoro každý také ví, že Mike Oldfield je skladatel a multiinstrumentalista a že Tubular Bells je jeho prvním albem. Někteří z vás toto album i slyšeli a mohou jej tedy posoudit. Pár lidí vám podvědomě řekne i styl nebo hudební žánr, do kterého je posazeno. Úvahy se ale různí a nikdo si není jist skutečností. Pojďme se proto podívat na Tubular Bells trochu více z té odborné stránky, z úhlu, ze kterého by se na album dívali hudební odborníci nebo muzikanti.   Nevím, kde se vzalo v Mikovi tolik fantazie a nadání k tomu, aby vytvořil takovýto skvost mezi instrumentálními alby. Mohu ale s jistotou říci, že Tubular Bells je dokonalou ukázkou kombinace lidské fantasie a hudebního umění. Domnívám se dokonce, že Oldfield vnesl tímto albem do hudby nový žánr. Originální a neotřelý, tolik odlišný od všeho ostatního. Přesto je nám Tubular Bells něčím trochu povědomé. Možná kombinací různých stylů, možná inspirací v dávné nebo novější hudbě? Z hudebního hlediska samozřejmě můžeme najít prameny, ze kterých Mike Oldfield při tvorbě čerpal, částečně se dá určit i žánr.   Tubular Bells je z velké části ovlivněno minimalismem, který mu dává více psychologického nádechu. Tento původní směr totiž využívá poznatků oboru psychologie a zkoumá vliv hudby na člověka. Podle přesných grafů vnímání a soustředění se propočítává a skládá celá, někdy až čtyřhodinová, kompozice. Nemalý podíl na albu má také art rock, který jakožto slabý hudební proud v době vydání alba existoval. Tento směr je odvozený od rocku. Snaží se ale spíše o jemnější propracování a vyšší uměleckou úroveň často rozsáhlejších skladeb. Nikdy ale nebyl v tak extrémní až cizí podobě jako zde. Tubular Bells dále tvoří různé, k nepoznání předělané úryvky a pasáže převzaté z vážné nebo lidové hudby. Mike se k této inspiraci sám přiznává a čerpá z ní i v další tvorbě. Posledními a nejdůležitějšími prameny, kterých Oldfield využívá, a to nejen na Tubular Bells, ale i ve všech jeho dalších albech, jsou samotné hudební základy. Mike nachází většinu své hudební inspirace právě v nich a doslova si s nimi na albu hraje. Celá kompozice je protkána citlivými tóny a synkopami. Stupnice navazují jedna na druhou s neuvěřitelnou hladkostí a rytmus a metrum snad ovládá Mike ze všeho nejlépe.   Samostatnou kapitolou na Tubular Bells jsou potom intervaly, protože právě jejich bravurní ovládnutí dalo albu takový fantastický ráz. Intervaly určují vzdálenost mezi jednotlivými tóny. Pomocí intervalů se vytvářejí melodie a mají také vliv na vrstvení melodií, jejich navazování a tím pádem i na délku celé skladby. A právě perfektní návaznost všech melodií či jejich vrstvení dělá Tubular Bells (i některá další Oldfieldova alba) téměř neskutečnými. Znalostí techniky ovládnutí melodií disponuje na světě opravdu málo lidí a u Mika musí být tato schopnost asi vrozená.   Tubular Bells je tedy jakýmsi líbivým kompromisem mezi výše uvedenými směry obdařeným velkou dávkou originality a hlavně skladatelovy fantasie. Někdo tento Oldfieldův směr nazývá všeobecně New age.