Reportáž z 1. československého srazu fanoušků Mika Oldfielda |
|||||||||||||||||||||||||||||
| Reportáž sepsal: Taurus2 |
|||||||||||||||||||||||||||||
|
Bylo asi jen otázkou času, kdy se čeští a slovenští fanouškové Mika Oldfielda domluví na nějakém vzájemném srazu,
kde by se poznali více, než jen podle e-mailových adres a přezdívek na diskusním serveru Okoun.
Tento okamžik nastal o víkendu mezi 19. až 21. dubnem 2002, poté co jeden z těchto nadšenců přezdívaný Horseback, který je od od dob svých
předchozích působení vybaven patřičnými kontakty, domluvil pro sraz místo více než důstojné - středověký hrad. Po sérii domluv a upřesnění
jsme se tedy my, fanouškové z různě vzdálených konců naší republiky, vydali směrem k jihočeskému hradu Velhartice. Po příjezdu nastalo
seznamování se stejně hudebně postiženými a přiřazování oněch zmíněných přezdívek konkrétním tvářím. Bohužel, ačkoliv byl sraz koncipován
jako československý, nepodařilo se nikomu ze Slovenska z časových důvodů přijet. Po seznámení a vybalení se všichni účastníci přesunuli do místnosti na hradě, která jim byla pro jejich hudební orgie vyhrazena, a která byla (a naštěstí stále ještě je) pro tyto záležitosti také patřičně technicky vybavena. Nejdříve byla na programu večerní pohoštění ve stylu textu písničky On Horseback, tedy I like beer and I like cheese. Po sýrově-pivních hodech (za jejichž přípravu patří velký dík mamince Horsebacka) byl ještě představen "oficiální obrázek" srazu a poté již začal audio-vizuální program - promítání videí, přehrávání známých, méně známých i vysloveně vzácných nahrávek, výměny názorů a nechyběla také menší oldfieldovská burza. V pauzách mezi nabitým programem probíhaly exhibice hudebně nadaných jedinců, kteří umně předvedli na svých strunných a dechových nástrojích nacvičené kousky z repertoáru svého oblíbence. Po vyčerpávajícím maratónu, jehož trpělivým průvodcem byla všudypřítomná tuhá hradní zima (která byla nicméně opravdu k duhu tvrdě pracující výpočetní a audio-vizuální technice) se účastníci odebrali do noclehárny, kterou byla ubytovna v podhradí. Místo pro sraz i ubytování samotné nám bylo velkoryse nabídnuto bezplatně a my jsme na oplátku přislíbili pomoc při drobných pracech na hradě a jeho okolí. Sobotní dopoledne a část odpoledne jsme tedy strávili v pracovním procesu, od poučně-zábavného představení pro běžné návštěvníky hradu, přes čištění stropů, obnovování nábytku, až po výpomoc při udržování místní květeny. Od pozdních odpoledních hodin byl opět v plánu audio-vizuální maraton, tentokráte obohacen o přednášku Aragorna2 (známý to přispěvatel v diskusním klubu Tubular World na serveru Okoun a také autor několika článků na této stránce) na téma Amarok. Nechyběly ukázky, reference, vysvětlení. Poté, co byli všichni účastníci seznámeni s tím, jak to tedy s tím Amarokem vlastně je, přišel čas na to, aby si jej vychutnali celý. Místnost byla zatemněna, dvacet lidí usedlo do sedadel a začalo vychutnávat tóny, kolektivně i každý sám. Tato terapie byla rozhodně účinná, protože mnozí účastníci, kteří do té doby měli na Amarok názor nevalný (nebo ho vůbec neznali), svůj názor změnili pozitivním směrem a někteří ho dokonce začali hned shánět. Jistě to bylo způsobeno také tím, že obyčejně polouchali Amarok jen na půl ucha. Tentokrát byla však dodržena jedna ze základních oldfieldistických pouček původem od Aragorna2, která zní: "Na Amarok se musíte naprosto soustředit, jinak z něj máte prd." Po Amaroku a nutném menším vydechnutí (někteří museli na vzduch :o) následovala další část programu podobná té z předchozího dne. Kolem půlnoci se již dostavila únava, takže se šlo na kutě. Nedělní dopoledne se neslo v duchu balení a příprav na odjezd. Po dokončení přišla řada na slíbenou ne až tak běžnou prohlídku hradu se zasvěceným a odborným výkladem organizátora našeho srazu. Nemohlo chybět společné focení (jeho výsledky se povalují někde kolem) a samozřejmě rozloučení. V plánu byl ještě výšlap na nedaleký kopec spojený s jeho pokřtěním na český Hergest Ridge, pro což byla dokonce připravena speciální informační dřevěná tabulka, která měla o přejmenování na onom kopci informovat. Bohužel, času nelze poroučet, tak tedy snad příště. Co říci závěrem. Přestože nám počasí příliš nepřálo (byť bylo dle Horsebacka na zdejší poměru až nadprůměrné), sraz se rozhodně povedl a není důvod, proč by za určitou dobu nemohl být uspořádán další. Někdy v budoucnu si tedy na tomto místě pravděpodobně přečtete, jak probíhal ten druhý, neméně velkolepý sraz neméně bláznivých fanoušků hudebníka Mika Oldfielda. Tak tedy: Král je mrtev, ať žije král!. Údaje o srazu: Místo srazu: Státní hrad Velhartice, Plzeňský kraj (okres Klatovy) Celkový počet účastníků: nikdo to vlastně nepočítal, ale pravděpodobně 23 (20 kluků a 3 holky) Průměrný počet srážek: kaluží bylo celkem dost Teplota: nepříjemně nízká Tlak: nikdo na nás nijak zvlášť netlačil Rosný bod: na rosu všichni kašlali Několik fotografií: Tyto fotografie pořídili svými fotoapáraty účastníci Amar a YaroslaF. Časem možná ješte pár fotografií přibude. Po kliknutí na náhled se vám objeví velká verze snímku (většinou v rozlišení 800x600). Další fotografie jsou k nalezení v archivech Amara a Yaroslafa.
|
|||||||||||||||||||||||||||||
