Reportáž z MOFANCONu 2006
s fotodoprovodem
Reportáž sepsala: Jitushka
   Jako každý rok, sjeli jsme se my všichni blázni do Oldfieldova díla v pátek během odpoledne a večera do západočeského zámečku Nečtiny. Popříjezdové občerstvení zajistily již tradiční koláčky od Corwinovy babičky + lahev, zřejmě slivovičky (píšu zřejmě, protože když jsem přijela já, byla prázdná. Prvním oficiálním bodem akce bylo slavnostní zahájení v zámecké kapli, kterého se ujal "otec" celé akce, hlavní organizátor Horseback. Následovalo představování jednotlivých účastníků, které se však postupem let změnilo v pouhou formalitku, neboť se, kromě pár nových tváří, již známe, ba dokonce na sebe sem tam víme i věci, které bychom vědět nechtěli
Ale poté se již slova a nástroje chopil Bohem nadaný a Mikem ovlivněný Northstar, bez jehož umělecké produkce bychom si srazy už jen těžko mohli představit. Připravil si pro nás malý workshop o Mikově stylu hry na kytaru. Teď, po jeho absolvování, umíme všichni hrát na kytaru jako Mike Oldfield. Nee, kecám. Jediné, co si pamatuji, je, že Oldfield dává palec pravé ruky na pátou strunu. Nebo to byl ukazováček? I když mi to teď asi nikdo neuvěří, byl Northstarův výklad zajímavý a působivý i pro nás - hudební neuměly.

   Jednou z věcí, proč se Mikův fanklub bude vždy rád vracet do Nečtin, je bar přímo v areálu budovy. Prostě luxus, k večerním /nočním/ brzy ranním seancím nad půllitrem piva/dvěma deci vínka/ míchaným koktejlem je k nezaplacení. A přesně tam se přestěhoval i program pátečního večera, který pro mnohé končil v sobotu ráno, protože rozhodně bylo si o čem povídat.
Bohužel se nedochovaly záznamy o tom, kolik lidí mělo z páteční noci kocovinu, nicméně skvělý způsob, jak se jí zbavit, byl sobotní výšlap na kopec s více než majestátným názvem. Na jeho vršíčku jsme objevili půvabné romantické jezírko, které vypadalo jako vystřižené ze skotské či irské scenérie. Doktor, též velmi šikovný a všestranný hudebník, nelenil, chytl se flétničky a s tesknými melodiemi, jež vyluzoval, jsme se přesunuli pár kilásků západně.

   Po návratu do Nečtin, mňamózním obídku a řekněme menších průtazích spojenými se selháním lidského faktoru, jak to nazval sám onen lidský faktor jsme se dostali k toužebně očekávanému bodu programu, totiž koncertu všech zúčastněných hudebníků. Nejprve nám své umění představil Viper, který nám předvedl skladby ze spíše novodobého repertoáru páně Oldfielda, ale nechyběly ani vypalovačky Shadow On The Wall a Moonlight Shadow. Poté se však nástrojů chopili již nám známí hudebníci z let předešlých; Northstar, Doktor, Amarok, Jindra a Belenor (snad jsem na nikoho nezapomněla, aby nám ukázali, jak se za ten rok stihli zlepšit a vypracovat. Byl to zážitek. A veliký. Navrhuji sraz přejmenovat z MoFanConu na NorthFanCon. Stačí?.

   Dalším plánem pro sobotní večer bylo vylézt ze zámku na čerstvý vzdoušek, nalámat klacky, rozdělat ohýnek a strávit pár hezkých chvil opékáním buřtíků a podobných pochutin. Bohužel se proti nám spiklo počasí, a tak se pečení nemohlo konat. Ale my jsme lidé svérázní, a tak jsme s uzeninami naložili po svém, byť méně romanticky, u ohýnku mikrovlnného. Hádejte, kde se poté odehrával děj sobotně-nedělní noci. Ano, správně, v baru.
Ani jsme se nenadáli a byla tu neděle. Den velkého balení, uklízení a loučení. Snad nikomu se domu nechtělo. V kapli ještě Horseback plamenně předestřel plán pro příští pětiletku (ale pamatuju si jen, že máme tvořit nové členy – to určitě, vyfotili jsme se a jelo se domů. Snad mohu za všechny říci, že to byl víkend s příjemným programem, plný rozmanitých hudebních vystoupení, i momentů, o kterých raději nebudeme říkat manželce. Zkrátka nikdo neodjížděl zklamán a už se (doufám!) všichni těšíme na plnění úkolů oné příští pětiletky.


Další fotografie vám k nahlédnutí nabízejí:
Amarok, Jitushka, SUNíčko, Houska, Blecha a Jarin,