Mike Oldfield pozoroval moře a našel inspiraci pro album Tubular Bells III
zdroj: Mf Dnes, 7.9.1998 - autor: Josef Vlček

   P r a h a (Od našeho spolupracovníka) - Má-li být dnes gramofonové album úspěšné, musí mít svou legendu. Tady jedna je: britský kytarista a skladatel Mike Oldfield, jenž vydal desku Tubular Bells III, se odstěhoval na Ibizu. Na severovýchodní straně ostrova si postavil dům a celé hodiny prý hleděl na uklidňující modrou hladinu moře a meditoval nad osudy místního mystika Palau Francisca, jenž údajně léčil bolavé duše i těla ostrovanů. Z těchto úvah se pak zrodily první tóny nového alba. Může být. Jenže Ibiza je i jedním z hlavních center taneční hudby a v ní kupodivu našel starý a zkušený rocker hlavní inspiraci. Zůstal sice týž, jak to jeho posluchači vyžadují, ale navíc přidal trochu flamenca a hlavně elektronický taneční beat. Úvodní stejnojmennou skladbu dokonce zkusil nejdříve v několika výliscích distribuovat po nejproslulejších místních diskotékách, aby se přesvědčil, že tancechtivá britská mládež, která si z Ibizy udělala populární prázdninové rekreační centrum, při ní neodchází z parketu. Teprve potom začal pracovat na dalších skladbách. Oldfield musel vyřešit i další problém. První Tubular Bells z roku 1974 i jejich o dvacet let mladší pokračování byly jednolitým padesátiminutovým opusem. Nová deska se však skládá z jedenácti provázaných skladeb. Jejich autor musel přijít s novou definicí: jestliže se jeho deska jmenuje Tubular Bells, znamená to, že začíná osamělým motivem klavíru a končí mohutnou hrou zvonů. Toto pravidlo jeho nová deska splňuje stejně jako obě předchozí. Ne všechny skladby na albu jsou však inspirovány módním tanečním směrem dream house. Uprostřed alba se Oldfield - podobně jako řada kytarových a klávesových hvězd sedmdesátých let - pokouší o jakousi elektronickou symfonickou hudbu, inspirovanou romantismem. Prezentuje ji jako odraz temnějších nálad středomořské Ibizy. Oldfield nepatří mezi příliš komunikativní umělce. Už léta tvrdí, že svůj introvertní svět neumí vyjádřit slovy - jen hudbou. Je-li tomu tak, pak se v jeho vnitřním životě, naplněném donedávna především keltskou muzikou, objevil nový element: islámská kultura. Zatím se ho dotýká jen velmi lehce a stylizovaně, takže se můžeme pouze domýšlet, zda je to pod vlivem Španělska, nebo obecného trendu globální taneční hudby. Jisté však je, že získal silného spojence v podobě nadějné zpěvačky Amar. Bude zajímavé sledovat ohlas šestadvacátého Oldfieldova alba - zvláště na anglickém trhu. Když se interpret starší generace přihlásí k novým módním trendům, má zhruba padesátiprocentní šanci, že bude kritikou přijat. Jeho gramofonová firma si je jista, že bude úspěšný přinejmenším stejně, jako se vydařil comeback Leonarda Cohena ve druhé polovině osmdesátých let.