Rozhovor z pražského koncertu

zdroj: HITBOX 9/99 - autor: Michal Koch s pomocí Renaty Lapáčkové

Zhruba dvě hodinky před svým pražským koncertem poskytl anglický mág melodií Mike Oldfield prostor nám, nenasytným novinářským vlkům, abychom vyzvěděli vše podstatné i nepodstatné, co by Vás velectěné čtenářstvo, mohlo zajímat. A zde je výsledek...

Dodnes asi nejpopulárnějším a nejslavnějším Vaším albem je první Tubular Bells, což byl současně Váš debut. Jaké to pro umělce je, žít tolik let s takhle úspěšným debutem?

První dva, tři, čtyři roky po vydání Tubular Bells to bylo těžké, protože všichni srovnávali, ovšem mnohem později jsem si uvědomil, že tato situace je pro autora celkem ideální - udělat první desku jako klasickou, to je věc, kterou můžete nadále rozvíjet, můžete pokračovat různými motivy. Takže mně to takhle vyhovuje.    Já bych vám chtěl spíše říct něco o novém projektu, který se jmenuje Millennium Bell, Zvon Milenia. Obsáhne v sobě dva tisíce let života lidí a v jakýchsi záběrech se pokusí dostat do hudební formy události jako Ježíše a jeho dobu, staré Řecko, pronikání Španělů do Jižní Ameriky, dále taková témata jako je král Artuš, objevení Ameriky, celá epizoda otroctví ve Spojených Státech, Benátské císařství, přes takové věci jako gangsteři v Chicagu, emancipace žen po druhé světové válce, přistání na Měsíci..., a to celé bude směřovat ke Zvonu milénia, jehož zvuk bude vytvořen syntetizátorem Roland, a bude končit jakýmsi heslem do dalšího tisíciletí.

Jaká je podle Vás spojitost mezi alby Tubular Bells I, II a III. ?

Spojuje je několik elementů. První věc, a nejduležitější, je určitý repetivní moment piana, tedy to co bylo použito například ve filnu "Exorcist", druhý element je zvon, který se objeví na všech třech deskách, třetí element je hlas před zvonem, další je určitá hardrocková část v té skladbě a oslední je - já bych to skoro nazval takovým východoevropským momentem, až takový strašidelný motiv, který se ve všech třech dílech objevuje.

Jak je to s Vaším vztahem s bývalým majitelem firmy Virgin Richardem Bransonem? Branson vydal ve své firmě Virgin Vaše první album, ale Vás prý připravil o dost peněz, a přesto, že na Tubular Bells musel hodně vydělat?

Musel jsem se naučit, že nelze čekat od druhého člověka, že se bude chovat jako já. Když jsem se potkal s Bransonem, tak mi bylo osmnáct. On hodně peněz na Tubular Bells vydělal, spousta peněz šla pak do daní a tak dále... Když jsem potom do toho pronikl - protože já jsem tomu v první chvíli vůbec nerozuměl - tak jsem zjistil, že ten člověk se chová úplně jinak než já, že mě připravil o spoustu peněz. Tehdy jsem to nechápal, říkal jsem si, jak je tohle vůbec možné. Nicméně potom, když jsme se přeli o několik let později o autobiografii, tak jsem zjistil, že on je úplně jiný člověk než já - zatímco já mám svou hudbu a ta je můj život, tak jeho život je v tom, že vydělává peníze. V osmdesátých letech jsem s ním měl dokonce soud, při kterém jsem poměrně dost peněz vysoudil, no a před časem jsem se rozhodl, zavolal jsem mu a šli jsme spolu na večeři - no a teď jsme přátelé. Poučil jsem se z toho. Prostě nelze hodnotit chování člověka svým vlastním úhlem pohledu.

Písnička Man In The Rain v mnohém připomíná dávný hit z osmdesátých let Moonlight Shadow. Co je důvodem?

Ty písničky pocházejí vlastně ze stejné doby, já jsem Moonlight Shadow složil v roce osmdesát tři a tahleta věc vznikla krátce potom. Seděla mi v šuplíku dlouho, několikrát jsem ji zkoušel a pořád to nebylo to pravé. Potom čas uzrál do momentu, kdy vznikla, ale řeknu vám, že ji nikdy nehrajeme na koncertě současně. Vždycky hrajeme buď to anebo to.

Důvodem k Man In The Rain byl prý rozchod s bývalou ženou - je to pravda nebo není?

Když něco slyšíte hodněkrát, tak pak zapomenete, co byl ten hlavní důvod... á, už si vzpomínám, to byla situace, kterou řešil každý z nás ve svém životě. Byl to rozchod. Já jsem v té době měl představu muže v dešti - viděl jsem Humphreyho Bogarda jak v tom starém pršiplášti stojí v hustém dešti, zachmuřený - tak to se mi honilo hlavou, když jsem tu písničku dělal.

Na co budete dneska večer hrát?

Hlavně na kytary, budu tam mít pět kytar a celý elektronický systém, který vytvoří ze zvuku kytary tón podobný třeba tónu keltské harfy nebo píšťaly. Hraju ale taky na klávesy a na elektronický nástroj, který připomíná vibrafon, ale je elektronický. Mám tam velice vychytaný elektronický čudl - bells, to jsou ty zvony. Myslím, že je to dobrá show, prostě uvidíte později. Mně se líbí.

V jedné starší biografii jsem našel, že jste hrál ještě před vydáním první desky v inscenaci Hair. Chtěl jsem se zeptat, jestli si to pamatujete, případně co vám to dalo?

Měli jsme kapelu, která se jmenovala Alex Hardel Band - Alex Hardel byl kytarista a hrál taky v Hair. No a když neměl čas, tak jsem za něho zaskakoval. Pak mě teda vyrazili, protože jsem hrál rychleji a komplikovanější věci, než jsem měl hrát a tanečníci měli problém se do toho s tím tancováním vejít.

Astronomové po vás pojmenovali jednu planetu. Viděl jste ji? Jak vypadá? Jak vypadá VAŠE planeta?

Ona to není planeta, je to asteroid. Jeden Američan pojmenoval tři planetky po muzikantech - jedna se jmenuje Bowie, druhá Jagger a třetí Oldfield. Není na ní nic zvláštního, je pět kilometrů široká a je to kámen. Když mluvíte o té planetě tak mě napadlo, že mívám sny, že nejsem z týhle planety. To je docela příjemná představa a ta planeta, MOJE planeta, je asi docela příjemné místo.