Mike Oldfield - Tres Lunas

zdroj: Level 07/2002 - autor: Karel Drda - zaslal: Belenor

Oldfield se podle všeho zbláznil, protože v posledních letech vydává jednu desku za druhou. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby tím bohužel netrpěla kvalita jeho hudby. Zvláštní a nudná kombinace new age, popových melodií a prazvláštních kytarových, taková je i jeho zatím poslední deska Tres Lunas. Mike Oldfield natočil řemeslně dokonalé album, jednotlivé písničky navíc vytvářejí docela zajímavou mozaiku tónů, melodií a ambientních zvuků. Jenže se vytratil nápad. Mám tím na mysli nápad, který by každou tu písničku rozvinul v něco zajímavého a nápaditého. Oldfieldova nahrávka Tres Lunas je tak podle všeho určena skutečně jen jeho skalním fanouškům. Ti si totiž už dávno zvykli, že jejich oblíbenec nechce a možná už ani nemůže přinést cokoliv nového. Stačila by přitom jedna jediná, ale zajímavá písnička. V podobě písničky To Be Free k nám promlouvá starý dobrý Oldfield, který do své muziky dokázal vnést i určitý vzruch v podobě vokálu. Jenže i tahle skladba, která vyšla jako singl, po několikátém poslechu začne spíš nudit. Album Tres Lunas vychází na dvou kompaktech, ten druhý podle slov na obalu obsahuje počítačovou hru. Jenže pozor, pokud čekáte skutečnou počítačovou hru, pak jste na omylu. Jde o poměrně chudé 3D prostředí, které nabízí možnost prolétnout se krajinkou, pokochat se a do toho pouštět Oldfieldovo bublání a vrzání. Není to nic extra, ale jako zpestření hudebního nosiče to není špatné. A ještě jedna věc. Nejsem na tohoto mága new age nijak naštvaný, dokonce bych sám sebe označil za fanouška. Právě proto mě však výrazně štvou jeho poslední desky, na nichž chybí jedna důležitá věc, invence.