Tohle je o ničem, melodické klávesy se stejnými motivy jako před lety, naprosto vykalkulované skladby za účelem pobavení mas. Prý kdysi progresivní hudba je dnes jen nudným odvarem, který vyvolává hned při prvním poslechu hořko v ústech. Když už se tenhle pošahaný svatý Dyndy Oldfield nudí s experimentováním se zvuky kytar a jakýchsi počítačových zvuků, vytáhne z rukávu trumf v podobě Tubular Bells. Budu pravděpodobně pranýřován, ale tohle je opravdový a nefalšovaný HNUS! Mike Oldfield zakrněl a bůhví co ještě. Jeho nová deska je plná klišé a nabízí jen to, co si žádá trh. Vše je samozřejmě naservírováno s notnou dávkou tajemna a pochybných duchovních rozměrů. Prdlajs, nevěřím mu ani slovo, pardon, ani tón.