MIKE OLDFIELD: The Millennium Bell zdroj: ROCK&POP 2/2000 - autor: Leoš Kofroň    Magický letopočet 2000 zlákal některé umělce, aby se na poslední chvíli vypořádali s koncem tohoto milénia nějakým okázalejším způsobem. Například francouzský syntezátorový symfonik Jean-Michel Jarre se blýskl speciální kompozicí, kterou předvedl v mnohahodinové velkolepě pojaté show o silvestrovské noci mezi egyptskými pyramidami. 'Pokrevně' spřízněný Angličan Mike Oldfield se zas rozhodl pro zúčtování s odcházejícím věkem prostřednictvím alba The Millennium Bell.    Věhlasný multiinstrumentalista tak opět rozezvučil zvony, třebaže tentokrát nikoli svoje nejznámější. Osvědčené značky se ovšem tak docela nevzdal: na bookletu se jeden výstavní trubicový kousek vyjímá a je natolik výmluvný, že Oldfield už ani nepovažoval za nutné k názvu alba připojovat své jméno. Koneckonců, zrovna při turné na podporu alba Tubular Bells III celý nápad na tohle 'bilanční' album v jeho hlavě uzrál (prý když se podařilo sladit živé hraní se zvukem londýnského Big Benu). Jinak si ovšem Oldfield rozhodně nic neulehčil. Projít během pětačtyřiceti minut dějinami dvou tisíciletí jistě nebyla žádná hračka. Podívejme se, jaký klíč k tomu sedmačtyřicetiletý muzikant zvolil.     Úvodní Peace On Earth představuje jakousi variaci na koledu, která má evokovat počátky křesťanství, dobu, od níž se začel počítat letopočet po Kristu. Skokem se dostáváme ke kultuře Inků (Pacha Mama), kde do sugestivního rytmu dunivých bubnů pěje sbor v původním starobylém jazyce. Posouváme se opět o několik století vpřed, až do roku 1492, kdy byla objevena Amerika. Skladba s námořním nápěvem nese jméno Kolumbovy vlajkové lodi Santa Maria.    Sunlight Shining Through Cloud je reakcí na jedno z nejtemnějších údobí Nového světa, a sice obchodování s otroky. Za text posloužila slova lodního kapitána Johna Newtona, který se pak jako právník za zrušení otroctví angažoval. Ozdobná krajková melodie vyšperkovaná operním vokálem (The Doge's Palace) posluchače přenese do lesku a hýřivé krásy královských Benátek a Dóžecího paláce. Po romantickém motivu (Lake Constance) se smyčcovým orchestrem a flétnou už přijde na řadu právě končící století.    Do podsvětí v době prohibice, tedy dvacátých let, nás zavádí 'gangsterka' se zlověstným kytarovým leitmotivem Mastermind. Skladbě Broad Sunlit Uplands dal jméno citát z jednoho projevu Winstona Churchilla z roku 1940, v Liberation zas předčítá Oldfieldova dcera ze slavného deníku nešťastné židovské dívky Anny Frankové.    Víru ve 'světlé zítřky' rozněcuje sborová mše za nadcházející milénium Amber Light a na samý závěr se v nejsoučasnějším tanečním rytmu ještě jednou ve zkratce připomene prošlý věk rekapitulací ústředních melodických motivů.    Přes mnohohlasé sbory a velkorysé orchestrace působí aranžmá na The Millennium Bell až nečekaně střídmě, po nějaké nabubřelosti či patosu v něm není ani stopy. Díky předem dané koncepci se sice Oldfieldovi nabídla ojedinělá příležitost inspirovat se stylovým a žánrovým spektrem nebývalého rozsahu (čehož protagonista také plně využil), avšak zároveň bylo nezbytné vše sjednotit jedním společným úhlem pohledu. A v neposlední řadě, každé z jedenácti 'dějinných' reminiscencí vdechnout život výrazným hudebním motivem. K naplnění všech zmíněných předpokladů tentokrát Oldfield kromě obvyklé rutiny přidal i hodný kus své kreativity.