MIKE OLDFIELD: Amarok zdroj: ROCK&POP 2/91 - autor: Pavel Klusák    Tak tedy s Oldfieldem se pořád ještě nikdo nechce kamarádit, pořád ještě si to, nešťastník, musí všechno nahrávat sám, dvanáct kytar, cembalo, dudy i kartáček na zuby, ještě že má doma na magnetofonu tolik stop...Ovšem fantazie a důvtip, ty se tentokrát vytratily beze stopy...    Hodinová skladba Amarok (na desce půlená, na CD vcelku) by se ctí mohla sloužit jako kulisa k nejrůznějším scenériím, mohla by znít v letišních halách stejně jako u nasvícených fontán, v adekvátních souvislostech by to jistě byla dobrá scénická hudba. Avšak jako absolutní hudba tahle mělká kompozice obratem selhává. Tím spíš, že je to opět další Oldfieldova variace na sebe sama. Britský multiinstrumentalista se pohybuje v rámci svého stylu, a máte-li aspoň částečně naposlouchané jeho předchozí skladby, vůbec nic vás tedy nepřekvapí (což považuji prostě za něco opovrženíhodného). Člověk už se raduje, slyší-li postupy, které Oldfield převzal odjinud, než ze svých minulých desek (osvěžující poslední třetina se sbory Afričanů).    V zájmu spravedlnosti je třeba přiznat, že Amarok lze s úspěchem pustit v nestřeženém okamžiku, kdy se návštěva pustí do jídla. Jinak ale stojí za starou tubulární belu.