Před třiceti lety, na jihu Anglie, natáčel talentovaný devatenáctiletý kluk, s použitím třiceti hudebních nástrojů, instrumentální album. Ten kluk se jmenoval Mike Oldfield a ona deska Tubular Bells. Teď se k ní vrátil. A na její adresu taky prohlásil: "Hudba tehdy byla jediné místo, kde jsem byl natolik zaujatý, že jsem se cítil v pohodě a bezpečí."

Cítíte se dobře uprostřed horečky kolem "Tubular Bells 2003"?
Ano! Právě jsem se vrátil ze Španělska. Setkal jsem se tam se zájmem - vypadá to, že ve Španělsku mají moji hudbu opravdu rádi...

Rádi, protože uznáváte tradici španělské klasické muziky, anebo vás respektují jako muže schopného zahrát na jakýkoliv nástroj?
Možná, ale lidé si se mnou obvykle nepovídají o hře na kytaru, ale spíše o duši a srdci muziky.

A jaké panuje mínění o nové podobě vašeho originálu Tubular Bells?
To je, jako když vstoupíte do garáže, v jejímž koutě stojí dědeček automobil. Pohlédnete na vašeho starého rollse, pak ho pořádně uklidite, potáhnete novou kůží, naleštíte... Technologie v roce 1972, když jsem Tubular Bells připravoval, a dnes, to jsou dudy a nebe. Například střih - tehdy byl velmi obtížný, protože nikoli automatický. Měl jsem tři nebo čtyři zvukové inženýry, každému z nich běhaly na mixážním pultu všechny prsty, a přece nemohli být tak přesní, jak to jde dnes, v době digitálních technologií. Anebo vezměte hudební nástroje - hra na akustickou kytaru pro mě tehdy nebyla snadná. Od té doby mám ale za sebou třicet let zkušeností - hudebních i životních. Teď hraji jinak - i jednoduchou melodii tak, že pod prsty roste... Když mi bylo devatenáct, hrál jsem buď daleko víc beat, anebo daleko víc folk.

V Anglii žijete v hezkém obydlí s pětiakrovou zahradou, na Ibize jste si v polovině devadesátých let navrhl a postavil dům na útesu nad mořem. Má příroda vliv na to, jakou hudbu skládáte?
Zdá se, že ne... Když jsem skládal Tubular Bells, bydlel jsem v bytě v Tottenhamu... Má hudba je na mém životě nezávislá. Dokážu složit hezkou příjemnou muziku, i když se nacházím ve špatném rozpoložení mysli, a pěkně nepříjemnou, když jsem v dobré náladě. Ale přiznávám, že hluk nevyhledávám, kolem sebe mám rád klid a mír.

Jaká hudba vás ovlivnila?
Něco z irské lidové hudby možná... Ale teď žádné hudební hrdiny nemám. Pouze skladatele klasické muziky, nikoli ovšem celá jejich díla, jen kousky z nich... Víte, já se vlastně necítím jako normální muzikant - jestliže mohu být něčím mezi producentem v nahrávacím studiu, zvukovým inženýrem, hráčem na kytaru a spirituálním médiem, anebo vším dohromady. Jsem jako řečiště... Teď soustředěný na hudbu VR - čili můj projekt virtuální reality.