MIKE OLDFIELD: Voyager zdroj: Rock&Pop 11/96 - autor: Leoš Kofroň    Před třiadvaceti léty odstartoval Mike Oldfield svou hudební dráhu vysoce ceněným albem Tubular Bells a prodej všech jeho desek, které od té doby natočil, se dá sčítat po desítkách miliónů. Vyjmenovávat všechny kasovní úspěchy by jistě zabralo prostor celé recenze, ale o tom, jak si Oldfielda cení doma v Anglii i po jiné stránce svědčí třeba skutečnost, že výňatky z jeho Tubular Bells II (1992) již několik let zaznívají na nejprestižnějším tenisovém turnaji ve Wimbledonu...    Nejnovějšímu albu Voyager ovšem sám Oldfield přikládá mimořádný význam. "Dívám se na něj v mnoha ohledech jako na duchovní i duševní evoluci. Přichází v době, kdy si začínám vytvářet nový život v Ibize. Určitým způsobem znamená konec celé jedné epochy a začátek nové, slunečnější," říká 'mořeplavec' Mike.    Oproti předchozí desce The Songs Of Distant Earth (1994) zaznamenáme především zřetelný příklon k akustickým nástrojům (včetně využití Londýnského Symfonického Orchestru a sboru London Voices), jež byl do jisté míry předurčen tématickým zaměřením alba - a to sice inspirací v dnes tak hojně 'objevované' keltské kultuře. Oldfield: "Tímto albem jsem chtěl zachytit ducha mytologického světa a pokusit se vyvolat legendy o starobylých Keltech" Budíž po pravdě přiznáno, že vztah ke keltské hudbě je u Oldfielda rozpoznatelný již řadu let (sám se dokonce považuje za polovičního Ira), a v jeho případě tedy určitě nejde pouze o výsledek módního trendu poslední doby.    Voyager je sestaven z tradicionálů v nových aranžmá (The Song Of The Sun pochází z Galicie v Severním Španělsku, The Hero je skotská dudácká píseň, She Moves Trough The Fair zas irská lidová melodie apod.) a několika autorových skladeb (spontánní improvizace Celtic Rain, historií s středověkého hradu v Británii inspirovaný Mont St. Michel a další), ale o žádný revoluční počin v kontextu dosavadní Oldfieldovy tvorby rozhodně nejde. Spíše o standardní produkt, který navíc postrádá patřičnou jiskru a s výjímkou titulní Voyager i výraznější nápad.    Možná, že Oldfield si chtěl dát na svém keltském vyznání až příliš moc záležet a výsledek pak v takových případech bývá někdy poněkud rozpačitý.