Dnes již legendární projekt Tubular Bells se v roce 1973 stal startovním blokem Oldfieldovy hvězdné kariéry. Dílo bylo jednoznačně přijato posluchači i kritikou, a tak následovalo nejen jeho orchestrální zpracování (1975) a živá nahrávka na dvojalbu Exposed (1979), ale především pokračování projektu v podobě TB II (1992), TB III (1998) a The Millennium Bell (1999).
Přestože se objektivní prezentace šestice titulů na jednom disku jeví jako velmi obtížná, není výsledek úplně špatný. Rozhodně vše dopadlo lépe než některá předešlá výběrová alba, která čerpala z Oldfieldovy rozsáhlé tvorby a byla o všem a zároveň o ničem. Základem desky je pochopitelně úvodní TB. Poskládáním ukázek ze všech tří verzí vznikl v daných možnostech vcelku reprezentativní vzorek. To samé bohužel neplatí o zbývajících nahrávkách. Dvě skladby z TB II a po jedné z TB III a The Millennium Bell je zoufale málo. Přitom by se na desku ještě něco vešlo. Ale upřímně řečeno, v tomto případě nešlo čekat více.
Abych nezapomněl, víte, proč je skladba Sailors Horpipe patřící k prvnímu dílu TB až na samém konci desky? (Protože na původním albu není a objevila se až v roce 1975 na upravené verzi vydané v kolekci Boxed.)

Hudba: 4/5
Zvuk: 3,5/5