Heaven's Open
Virgin Records Ltd.
1991
|
Posledním albem, které měl podle původní smlouvy s Richardem Bransonem Mike natočit, se stalo Heaven's Open.
V době tvorby alba nebyl vztah Mika s Bransonem a vůbec společností Virgin nijak zvlášť dobrý, protože podle něj ho Virgin bral už jen jako samozřejmost
a nevěnovala se mu prakticky žádná pozornost. Navíc byl v souladu s trendy nucen k psaní komerčních hitových šlágrů, s čímž jako zastánce kvalitnější hudby
nesouhlasil. Jeho snahou proto bylo, aby měl poslední z nasmlouvaných děl rychle za sebou. Z tohoto důvodu si všechny skladby nejen napsal, ale ty, ve kterých
se objevuje zpěv si i sám nazpíval. Mike věděl, že zpěv není jeho příliš silnou stránkou, a proto před natáčením alba navštěvoval hodiny zpěvu u Heleny Shenel
(jejímiž studenty byli mj. také George Michael, Peter Gabriel či Paul Young). S touto průpravou se mu podařilo nazpívat skladby na Heaven's Open celkem slušně.
Heaven's Open zachovalo strukturu alb let osmdesátých, takže vedle 5 krátkých písní je zde taky delší instumentálka Music from the Balcony, oproti zvyklosti je
však zařazena až jako poslední. Tato instrumentálka je také poněkud zvláštní tím, že narozdíl od ostatních Mikových skladeb tohoto typu, které jsou většinou
melodické, je Music from the Balcony charakteristická spíše neuspořádaností a jistou disharmoničností. Uhlazené části skladby jsou přerušovány pasážemi připomínajícími
řev divoké zvěře v pralese a občas v ní lze vystopovat také prvky jazzu, tedy stylu o kterém Mike prohlásil, že jej příliš v oblibě nemá. Lehce jazzovou příchuť skladby
dokazuje svou přítomností i experimentální jazzový saxofonista Courtney Pine. U písniček na Heaven's Open lze zřetelně postřehnout, že jejich texty reflektují Mikův tehdejší
vztah k Virginu i samotnému Bransonovi. Například v písni Make Make je zesměšňována údajna hrabivost a nenasitnost Virginu (či snad přímo Bransona?), dalším příkladem je skladba
Mr. Shame (pan Ostuda), pojednávající o člověku, který se stal obětí kouzla peněz. Ve skladbě Gimme Back, která má také celkem dvousmyslný text, se Mike dokonce pustil do reggae.
Snaha o jakousi Mikovu "revoltu" je patrná i přímo z obalu alba. Jednak je na něm upravený motiv Bransonem prosazovaného návrhu na obal prvního alba Tubular Bells (vejce s holubicemi)
a také je místo zavedeného Mike použito původního křestního jména Michael, což lze chápat jako snahu znesnadnit identifikaci umělcova nového alba. Mike Oldfield sice v několika
rozhovorech tvrdil, že své původní křestní jméno použil proto, aby odlišil album, které sám nazpíval, od těch ostatních, ale v bookletu se nacházejí i další záměrně zkomolená jména
(Tom Newman je uveden jako Thom Newman), takže to byla asi jenom verze pro tisk. Pro výše uvedené roztržky již Mike smlouvu u Virginu neobnovil a jeho další album Tubular Bells II
vyšlo u Warnerů. Je ironií, že poté co Mike odešel od společnosti Virgin odešel, rozhodl se Richard Branson, že tuto část (tedy Virgin Records Ltd.) svého impéria prodá a bude se věnovat
ostatním částem Virginu, především pak letecké společnosti Virgin Atlantic. Společnost Virgin Records, jejíž vznik provázela hudba Tubular Bells, byla nakonec za zvuků Tubular Bells II prodána koncernu E.M.I.
Vydáno: 18. února 1991
Vydavatel: Virgin Records Ltd.
Původní edice: LP Virgin V 2653 (1991), CD Virgin CDV 2653 (1991)
Remasterovaná verze: CD Virgin MIKECD16 (2000)
Hudba a texty: Mike Oldfield
Produkce: Tom Newman
Hudební režie: Tom Newman
Technický poradce: Richard Barrie (v bookletu je uveden jako "vědátor")
Mike Oldfield: vokály, kytary, klávesy
Simon Phillips: bubny
Dave Levy: basová kytara
Courtney Pine: saxofony, basklarinet
Vicki St. James, Sylvia Mason-James, Dolly James, Debi Doss, Shirlie Roden, Valerie Etienne: vokály
Anita Hegerland, Nikki 'B' Bentley, Tom Newman: doplňující vokály
V bookletu je uvedeno poděkování Heleně Shenel a Jeremy Parkerovi
Při nahrávání byla použita následující digitální technika: Atari, C-Lab, Fairlight, Akai S 1100, EMU Proteurs, Roland D 50, D 550, Lorg M1, Steinberg 'Topaz'.
Hudba a vokály snímány mikrofony B&TK, nahrány na rekordéru Sony 3348 a sestříhány na mixéru Harrison series X.
|
|
