Své staré Zvony Mike Oldfield pozdější hudbou nepřekonal

zdroj: Mf Dnes, 26.7.1999 - autor: Vladimír Vlasák

Na Prahu, kde v sobotu poprvé koncertoval, bude asi instrumentalista Mike Oldfield vzpomínat. Takřka plná Sportovní hala mu přichystala vřelé přivítání a Oldfieldovy písně Shadow On The Wall, Moonlight Shadow či Family Man protleskala v euforii. Drtivou část dvouhodinového koncertu ovšem tvořily oldfieldovské instrumentální kompozice, provázené střízlivou hrou světel a abstraktních projekcí. Šedovlasý Oldfield, jenž při koncertu popíjel pivo, měl k dispozici pět vlastních kytar, klávesy a pětičlennou kapelu, ve které hrály prim ženy. V bohatém nástrojovém parku se vyjímaly rozličné sady bubnů, usazené kolem tradiční bicí soupravy. Nechyběly ani pověstné trubkovité zvony, připomínající píšťaly varhan. Ty byly zavěšeny na rámu a rozezníval je sám Mistr, k němuž se ve finále Tubular Bells přidaly i obě dcery. I když byl dominantní osobou večera, Oldfield vlastně ani nedělal show. Nechával tónům čas, aby vyzněly, ale neopájel se jimi. Sucharsky stál uprostřed kapely jako její pilíř, byl spíše dělník, který své skladby pomalu stavěl na motivech hypnoticky rotujících ve smyčkách. Každé opakování melodického vzorce s sebou přinášelo změny, k nimž přispívaly šumivé malby kláves, táhlý doprovodný zpěv, vrstvy zvuků nebo řetězce rytmů. Oldfieldovy kytary nejčastěji tkaly uchu lahodné, folkově zpěvné ornamenty - nebo jejich tóny připomínaly let ptáka, který se třeba ve skladbě Ommadawn zasněně vznášel nad keltskými oppidy, zelenými pahorky staré Anglie či exotickými končinami Afriky. Z klidných pasáží se muzika zvedala až k pompéznímu, příbojovému vzdutí, které Oldfield dramatizoval údery do velkého gongu. I když občas také hardrockově zabouřila nebo se vlnila rytmickým neklidem, Oldfieldova hudba měla vnitřní hravost a jemnost, která jí dávala snivou, jedinečnou atmosféru. Mistrovsky zněly hlavně klasické kusy ze sedmdesátých let: elektronicky zmodernizovaná ukázka z alba Ommadawn a samozřejmě úryvky z Tubular Bells, které Oldfield doplňoval pasážemi z následných projektů Tubular Bells II (skladba Sentinel) a III. Vydařil se mu úvod z desky The Songs Of Distant Earth nebo malé kytarové preludium z posledního alba Guitars. Hitové písně rozpalovala výtečná černošská zpěvačka, která důrazem na rytmus setřela z nejznámější Oldfieldovy melodie Moonlight Shadow pel zvonivého krasosmutnění. Novější skladby včetně dalších tří ukázek z desky Guitars však trpěly tíhou opakování motivů a postupů, které Oldfield nastolil v počátcích kariéry. Z muziky se vytrácel obsah, nudila formalismem a stávala se jen hrou na krásné tóny. Svěžích zážitků nakonec bylo více, a tak lze shrnout: domácí premiéra se Oldfieldovi povedla. Mike Oldfield , 24. července, Sportovní hala, Praha, pořádala agentura 10:15 Promotion. Předzpěvačka Radúza.