Orch. Herg. Ridge
nevydáno
první verze obalu
|
Orch. Herg. Ridge
nevydáno
druhá verze obalu
|
Z důvodu Oldfieldova protestu proti orchestrálním verzím nebylo Orchestral Hergest Ridge nikdy oficiálně vydáno (proti Orchestral Tubular Bells měl také výhrady, ale nakonec vydání nebránil) a je ironií,
že tím nevydaným bylo lepší z oněch dvou orchestrálních alb. Orchestral Tubular Bells je proti svému originálu značně těžkopádné a tato chybějící dynamika mu poněkud ubírá na posluchačské zajímavosti. Narozdíl od toho byl při zpracování
orchestrální podoby Hergest Ridge do značné míry zachován charakter pastorální hudby a celkové zpracování vyznívá velmi příjemně, což jenom dokazuje autorské a aranžérské schopnosti Davida Bedforda, který tyto orchestrální úpravy vytvořil.
Za pozornost stojí například kytarová část v Hergest Ridge Part 2, jenž byla v recenzích originálního alba nazývána "elektronickou bouří". Bedfordova úprava proměnila elektronické šílenství 90 kytar na dramatickou část s nepochybně početným
sborem, připomínající spíše emotivní pasáže z děl typu "Carmina Burana" od Carla Orffa a mu podobných, což by člověk znalý Hergest Ridge příliš nečekal. Obsah tohoto neoficiálního alba tvoří nahrávka Orchestral Hergest Ridge pořízená
pravděpodobně 9. prosince 1974 v Royal Albert Hall v Londýně, kde byla tato orchestrální verze hrána poprvé. Nahrávka je v relativně dobré kvalitě, ale je dost nepravděpodobné, že by mohlo jít o oficiální náhravku Virgin Records, takže se lze jen domnívat,
kdo ji pořídil. Vzhledem k tomu, že šlo o celkem seriózní koncert vážné hudby, vděčíme za relativně slušnou kvalitu také kultivovanému publiku. Protože Mike Oldfield neměl zájem se s orchestrálními verzemi svých alb příliš ztotožňovat, nevystoupil
ani na jednom ze živých představení těchto orchestrálních verzí a jeho místo zastoupil s kytarou Steve Hillage, respektive v jednom případě Andy Summers (více detailů o těchto koncertech lze nalézt v druhé části Mikovy biografie). Soubory MP3 s hudbou
z tohoto alba jsou umístěny také na Internetu, odkazy na ně se nacházejí v sekci Odkazy. Orchestral Hergest Ridge, respektive jeho první část, vyšla na dvou neoficiálních albech (bootleg), konkrétně na Swallowed Up By A Big Fat Snake a na Lost in Space.
Někteří fanoušci si právě z výše zmíněných souborů MP3 vytvářejí zvuková CD a opatřují si je různými obaly. Mezi nejznámější obaly patří ty dva, které jsou uvedeny v horní části této stránky.
Hudba: Mike Oldfield
Orchestrální úprava: David Bedford
The Royal Philharmonic Orchestra: orchestr
Steve Hillage: elektrická kytara
Nahráno (pravděpodobně) 9. prosince 1974 v Royal Albert Hall v Londýně
|
|
